Podání ruky
Podání ruky není jen obyčejný pozdrav. Vypoví vše o člověku, který ruku podává. Je to často první kontakt s člověkem, kterého neznáte a který si o Vás vytváří první dojem. Jak tedy správně podávat ruku?
Netlačte se příliš blízko, ani příliš daleko. V prvém případě totiž zasahujete do osobního prostoru, a to může být nepříjemné, v druhém případě budete příliš natahovat ruku a její potřásání bude vypadat směšně. Ideální vzdálenost mezi lidmi, kteří se chystají si podat ruku, je tři čtvrtě metru. Paži zdvihněte až ve chvíli, kdy k člověku přistoupíte, ne příliš rychle, ne příliš pomalu. Rovněž rychle po stisknutí ji vraťte do svislé polohy k tělu.
Nedrtit, nevkládat. Existují dva extrémy, které o aktérovi nesprávného podávání ruky prozradí celou řadu negativ. Prvním z nich je dobře známá „mrtvá ryba“, velmi slabý nebo žádný stisk. O tomto člověku si můžete myslet, že velmi malé sebevědomí. Druhým prohřeškem je příliš silný stisk ruky, který osobu, které ruka „byla drcená“, zaskočí až rozhodí.
Správný stisk ruky je pevný, jistý a navíc krátký. Po stisku by nemělo následovat žádné potřásání, ani držení doprovázené stiskem obou rukou. Je také potřebné dbát na to, aby Vaše ruka nebyla před podáním zpocená nebo špinavá.
První podává ruku vždy žena mužovi, společensky významná osoba osobě méně významné, nadřízená osoba osobě podřízené, hostitel osobě pozvané.
Pokud dojde k představování více osob, nikdy nepodávejte ruce křížem.
Je slušností při podávání ruky povstat od stolu. V sedě smí podat ruku jen osoby, které podávají ruku první, tedy ženy, starší lidé, společensky významné osobnosti.
Polibek na tvář
Zvláště v posledních letech je polibek na tváře velmi častou využívanou formou pozdravu.
Polibek na tvář mezi dvěmi osobami by měl reflektovat jejich bližší vztah, jejich přátelství, radost z toho, že se potkali.
Často jde v tomto případě o rutinný pozdrav, a to především mezi ženami, které se znají delší dobu. Jedna osoba přikládá tvář k tváři druhé osoby a dává nebo naznačuje polibek.
Žena spíše polibek naznačuje, muž může polibek skutečná dát, ale musí být krátký a suchý.
Políbení ruky
Stále více odstrkovaným pozdravem je políbení ruky dámě. Pro muže je potřebné vědět, jak políbení ruky správně realizovat, a pro ženu zase, jak políbení přijmout nebo odmítnout.
Políbení ruky vyjadřuje určitý projev úcty, okouzlení nebo společenského uznání směrem k dámě.
Správný polibek probíhá tak, že muž přistoupí k dámě, jemně uchopí za prsty její ruku, která je dlaní dolů, mírně se skloní, ruku dámy lehce pozdvihne k ústům a pak následuje polibek, který má být jen naznačený. Políbit ruku dámě je prakticky možné kdekoliv, pokud to uděláte s patřičnou grácií a polibek nepřeženete.
Dáma by měla polibek přijmout, ale může i odmítnout. Jednoduše nechá ruku viset podél těla a nenabídne ji k políbení nebo ji může z ruky muže jemně, ale rázně vytáhnout.
Kdo koho zdraví
Jako první zdraví vždy podřízený nadřízeného, mladší osoba osobu starší společensky méně významná osoba osobu významnější, muž ženu.
Ptáte se, kdo koho pozdraví, když se potkají na stejné společenské úrovni ve stejném věku? Potom jednoduše pozdraví první „ten slušnější“, případně pohotovější.
Pozdravit jako první není v žádném případě společensky nepřijatelné. Nikdy nezapomeňte na pozdrav odpovědět, i kdyby Vás pozdravil největší nepřítel. Neodpovědět na pozdrav je totiž vyloženě neslušné.
Pokud vstupujete do větší společnosti, např. na ples nebo recepci, zdravíte se nejdříve s organizátorem akce, popř. s dalšími lidmi, kteří vás vítají u vstupu. Vítající lidé Vás zdraví jako první. Další pozdravy na takto velké akci realizujeme až po vlastním uvážení - tedy s osobami vám blízkými, známými nebo se kterými se chcete seznámit.
Nemusíte vždy hovořit, stačí gesto
Existují určité formy pozdravů, které se odvíjejí od situace, kdy nechcete společnost rušit svým pozdravem. V tomto případě se obrátíte pro pomoc k neverbální formě pozdravu. Může to být kývnutí hlavou, decentní mávnutí, mrknutí nebo úsměv.
Na úsměv bychom měli myslet při každém pozdravu. I nepatrný úsměv umocní váš pozdrav a naznačí pozdravenému člověku – aha, ta osoba co mě zdraví, mě nezdraví z povinnosti, ale dává mi najevo, že mě ráda vidí, a proto mě zdraví s potěšením.
Co však musí každý pozdrav doprovázet bez výjimky, je oční kontakt. Pozdravit druhého člověka a dívat se mimo něj je velmi neslušné.
| © Excellent Plzeň s.r.o. |